„...hrabě Slavata, když tak z okna vyhozený již dolů letěl, právě v tom pádu hrubě o jednu kamennou římsu dolejšího okna hlavou zavadivše, sobě jest škodlivě tuž hlavu svou až do (TAJENKA) hluboko prorazil, a tak na zem levým bokem, hlavou pak a tváři svou na kámen těžce padle, hned od toho místa beze všeho se zastavení předce dále až do hlubiny příkopu mizerně se dolů koulel. Kterážto výše potom naschvále změřena byvše, našlo se, že od okna rovně až dolů na zem měříc přes dvacet osm loket, a od toho místa prvního padnutí předce až do hlubiny téhož příkopu, kde jest se týž hrabě Slavata koulel a tam polomrtvý ležel ještě přes třidceti dva lokte...“
Z pamětí českého šlechtice Viléma Slavaty z Chlumu a Košumberka (1. 12. 1572, Čestín – 19. 1. 1652, Vídeň) o defenestraci v roce 1618