„Fotograf Václav Chochola nám svými fotografiemi ukazuje úhly a propojenosti svých pohledů... Chce nám poradit, že člověk má s sebou nosit fotografický aparát i když jej s sebou nemá, nebo vůbec jej nemá, že lze fotografovat i ve snění. A hlavně, že je třeba a zapotřebí přijíždět jako žasnoucí venkovan, pořád jakoby poprvé. Jako pravý (TAJENKA), Václav Chochola je tím užaslým venkovanem, ‚úžaskou‘.“ Bohumil Hrabal v r. 1965 o klasikovi české výtvarné a portrétní fotografie Václavovi Chocholovi (31. 1. 1923, Praha – 27. 8. 2005, Praha)